zadrátované nebe

Večerní rychlovýcvak. Než bych doběhla někam, kde ve výhledu nepřekáží dráty a jiné zohyzďující elementy, stejně by bylo po parádě.

Tak čau

Dnes si Eliška zničeho nic sbalila kufr a že jde :-)

Koťata

Batolí se u tchánů na zápraží.

rozloučení s hřištěm

Vypadá to trochu jako Eliška v kosmické lodi, ale není to tak dramatické. To jen odjíždíme z Prahy a na hodinku se ještě stavujeme na místním hřišti, které je nesrovnatelně vybavenější než to jediné ubohé u nás v městečku. Ele se bude stýskat.
Foceno mobilem.

po nákupech

Tažení do knihkupectví a podobných zcela zásadních obchodů, které mi chybí, když nejsem v Praze. Po návratu se Eliška nalila (a polila) jogurtovým mlékem a blaženě se probírá nově nakoupenými knížkami. Do večera už s ní není řeč. Prostě moje holka.

konečně ostříhaná

Na návštěvu v kadeřnictví jsem se těšila už dlouho. Když se mi to konečně podařilo, v záchvatu nadšení jsem donutila stříhací slečnu aby mě vzala opravdu nakrátko. No, já bych mohla ještě kratší, ale ona už se bránila :-)
Doma mi pak Eliška odebrala moji vkusnou estetickou jednoduše stříbrnou sponku a nahradila sponkou s modrým vrabcem v červené čepičce. No, nevadí...

malujeme voskovkama

pískoviště

Na hřišti je stejně nejlepší písek. Ela mě nutí malovat a sama pak obtahuje.

z vlaku

jedeme na pár dní do Prahy, mám jen pár obrázků z okénka vlaku.

pracoviště líného zedníka

sbíráme maliny

a dost nás to baví

Kytička od Elišky

Tchyně vzala Elu na vycházku, po cestě potkali i moji neteř. Když se všechny tři o hodinu později objevily na prahu, tohle mi Ela předala.

letní

Dlouho jsem nepracovala s portrétním objektivem, tak zase několik pokusů, abych nevyšla ze cviku.