Soutěžní focení

Na FFF soutěž jsem byla rozhodnutá hodit bobek. Protože to, co jsem si naplánovala vyfotografovat, nebyl čas a síla naaranžovat. No uznejte - obarvit naoranžovo vejce, polepit ho oranžovým rokailem, posadit ho do oranžových peříček a to celé fotit proti hodně jasné obloze, aby z vejce byla vidět víceméně jen silueta s náznakem barev a kresbou v pírkách... Dobrý, že jo? No prostě vám dlužím dokonalé foto. Navždy.
Pak mi přišlo přece jen líto, že takových které kolo asi vynechají nás bude víc, tož jsem popadla vázu s třešňovými větvičkami, které jsme řezali na Velikonoce a které právě nakvetly, pár barevných pírek a vyrazila na dvorek. Jako nejlepší úhel záběru se ukázalo lehnout si na zem pod zahradní stolek, vázu dát tak že mi div nespadla na nos a fotografovat proti obloze. Nakonec jsem do soutěže vybrala fotky s modrými pírky, které jsem původně neměla ani v úmyslu použít, ale o trochu té oranžové vás přece neochudím :-)

Veget

Odpoledne se udělalo alespoň na chvíli takové jaro, že se dalo sedět venku bez svetrů a husí kůže. Eliška nad něčím hluboce přemýšlela, ale nad čím, to mi neřekla.

Večeře pro kachny

Procházku během dne jsme nestíhaly, tak jsme s Eliškou vyrazily až s večerem. Do kapsy pár krajíců chleba a hurá k řece, potěšit kachny. Jenže ouha, kachny už vyhlásily večerku a z nás pražádnou radost neměly. Říct že nám to daly sežrat je pravda skoro doslova.

Nádražní bouda

Dnes jsem jela vlakem do Plzně - takto místní metropole, kam se chodí hýřit. O rezavou boudu u nádraží se opíralo tohle kolo. Cyklista, kterému patřilo, evidentně pokračoval dál dráhou.

Brána

Za kostelem je strmý kopec a na jeho vršku brána. Neodděluje vlastně nic od ničeho, ale je pěkná. Eliška u ní vydržela obíhat ze strany na stranu a dělat baf asi 20 minut.

Hematit

V květinářství dostala Eliška gerberu zdarma, jen za to, že paní prodavačce připadala roztomilá. Což při Elině dnešní náladě nechápu, ale to nechme stranou. Doma ji složila na okno, kde v misce schovává tatínkův hematitový náramek. Vznikla docela sympatická kompozice, kterou jsem si z nedostatku lepších nápadů cvakla.

Pozdě, ale přece

Dnes, 25.3., máme možnost postavit si PRVNÍHO sněhuláka této (vlastně už uplynulé - nebo ne?) zimy. Slibuju ho Elišce od října. Asi žijem v divném kraji.

Sváteční (???) stůl

Zase po roce máme možnost vytáhnout lněný ryze velikonoční ubrus se slepicemi, s chutí toho využívám. Je z plátna po babičce. Ona z něho ovšem šila hrubé pomocné výrobky, myslím, že kdyby viděla, že jsem něco takového dala na stůl, na sváteční stůl, počůrala by se smíchy.

Vaječná laboratoř

A série dokumentaček pokračuje... :-) Eliščino nadšení z barvení vajíček neznalo mezí. Letos žádná vkusná v cibuli a se vzorkem jarních rostlinek. Kdo by si to taky užil. Zato vylézt na židli, sypat do misek jedovatě barevný prášek, míchat a polévat celou linku a psa spícího v pozadí - to je požitek, na který se nezapomíná (když je jednomu 2 roky a 3 měsíce).

Mazance

Některé věci je třeba fotografovat rychle, protože scéna netrvá dlouho. Stejně to bylo i s čerstvě upečenými velikonočními mazanci. Skládám je na utěrku a zbytek rodiny bez špetky pochopení obchází hladově kolem. Jejich obličeje mě málem přinutily nastavit na foťáku režim "Sport".

Velkopáteční noc

Když je momentálně trendy fotografování měsíce, nedá mi to a přidám se. Pro dnešní den už jsem byla smířená s tím že vložím fotografické pokračování perníčků z předchozího dne. Dnes jsme s Eliškou zdobily. Mezi námi, výsledné produkty jsou opravdu monstrózní. Pak se Ela koupala a já zatím vlítla do jejího pokojíku ustlat a zatáhnout závěs na okně. A příležitosti vyfotografovat úplňkový velkopáteční měsíc, přes který vítr rychle hnal úplňkem prosvětlené mraky se nedalo odolat. Měsíc není rozostřený, to jen rychlý pohyb mraků a dlouhý expoziční čas udělaly prapodivný efekt.
Dokladem toho že mráčky se opravdu neflákaly je i to, že když jsem Elišku vytáhla z vany, zapyžamovala a hnala do spacáku, byla už obloha úplně čistá.

Perníčky

Dnes byl den poměrně aktivní, leč fotogenických událostí v něm bylo poskrovnu. Takže za dnešek zkrátka dokumentačka ze života. Pečení velikonočních perníčků. Já je teda původně chtěla dělat sama, ale odstrčili mě :-)

Kachny

Dnes poprvé nastal den totálně bez fotky a bez inspirace. Tak jsem si říkala, že se na to vykašlu. Buď bude v projektu tento den prázdné okýnko, nebo to (tajně, aby na to nikdo nepřišel) nějak ošvindluju z archívu. Jenže ta Eliščina koupelnová havěť na mě po sprše před spaním koukala tak vyčítavě...

Chumelilo, zima bylo

My čekali jaro - a zatím přišel mráz... :-)

Večer pod stromem

Zatahuje se a celý den je šedivo. Naštěstí nám to vynahrazují alespoň krásně probarvené večerní mraky.

Bábovka

Tenhle obrázek se na našem stole často nevidí. Já ty nepovinné sladké věci hrozně nerada peču. Jenže můj manžel už nemohl vlastní mlsné chutě vydržet a o voňavou svačinu se postaral sám.

Rezavej plech

Dnes jsem na zahradě našla fotogenický rezavý plech :-). Bůhví odkud ho vítr strhnul a přivál. Jenže náš pes ho našel první.

Noční lampička

Od doby kdy byla Ela miminko jsem si zvykla nechávat si v místnosti kde spím alespoň malý nerušivý zdroj světla. Připadá mi, že noční probuzení pak nejsou tak protivná. Tohle je skleněná koule z Ikea, kterou zapínám, než definitivně omdlím do postele.

Odpolední přeháňka

Celý den vládne vysloveně aprílové počasí. Snažíme se být venku co to dá. A někdy nestačíme utíkat co nejrychleji pod střechu.

Po nákupech

Dnes jsem si, jak říkala moje kamarádka kterou jsem dlouho neviděla, dělala "hodně velkou radost". Neboli zahánění chandry nákupy. Pomohlo.
Mám nový keramický hrnek, dva kamínky - žlutý kalcit a něco co neznám (údajně se to jmenuje šiva lingham - no lepší než Pepa), pro manžela nádhernou modrou kalcitovou lampu na čajovku a pro oba zásobu fantasy knížek.